Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdDuch voněl senem, lGétem a sDexem,
před svatým JenAem v kGapličce smDek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrGostřední LhDoty,
cCo kvůli sGenu mAěl jen trampotDy,
kEmoníčkem VF#menci bHmývaly dGěvy,
vdGmané, i s vDěnci, MEmarušky, AEvy,
dEmobýval tF#měla jHmim tajným klGíčem,
kGmaždá ho chtDěla, zmEmámená chtAíčem.
R:JDinak vonGí sF#meno konHmím, jGinak zamDilovanAým,
fDouká z polGí, lF#máska bolHmí, nGevěř snům slDibovanGýmA.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpDíval jsem schválně nGa Vény pDočest,
jak origAinálně přGipravil Do čest,
nEmebývá zvF#mykem Hmo noci pGrvé,
by chlGmap ztratil s křDikem pEmůl litru kArvDe.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: